Informace pro cestovatele do Nepálu
(Petr Bílek, Zuzka Adamová, Radek Matějka, Míša Kamenská, Jirka Mára)
Chybělo jen málo a místo výletu do Nepálu jsem teď mohl psát o cestě po Tunisku. Původní plán na letošní leden byl projet dodávkou Tunisko. Protože jsme se chtěli proletět nad Saharou, berberskými vesnicemi a vyschlým solným jezerem, začali jsme shánět povolení. Po měsíci psaní na všechny možné úřady jsme konečně zjistili, co jsme potřebovali. Pro cestu musíme mít povolení pro motory, padáky, vysílačky plus navíc zaplatit vojenský doprovod po celou dobu naší cesty. Tak to ne. Tenkrát v listopadu jsme řekli, že „bohužel“ musíme vybrat jinou destinaci. Dnes bych řekl „bohudík“, vzhledem k nepokojům a stannému právu, které v Tunisku v lednu vyhlásili.
Letenky jsme sháněli na poslední chvíli, proto se nám nepodařilo najít nic akčního. Původně jsme zvažovali levnější možnost, letět pouze do Dilí (16 tisíc za letenku + vyřídit vízum do Indie), ale pak bychom museli zhruba tři dny cestovat do Nepálu. A tak jsme zvolili o něco dražší, ale pohodlnější variantu let s přestupem v Dubaji a Dilí do Kathmandů, takže nás letenka vyšla na 22 tisíc.
Je odpoledne 1. 1. 2011, jsme na letišti v Kathmandů, je tu o 515 hodiny míň a o 20 °C víc než je právě v Čechách. Dovolená začíná! Vyřídili jsme si vízum, protože žádost na místě vychází levněji než na ambasádě v Praze. K našemu velkému překvapení, jediný český operátor, který zde funguje je T-Mobile. Chtěli jsme si pro jistotu zajistit odvoz z letiště do Thamelu a ubytování na první noc už z Čech. Podruhé už bychom to ale nedělali. Bylo pro nás trochu překvapení, když jsme se rozkoukali a zorientovali v místních cenách, že tyto „turističtí překupníci“ si k ceně běžně přidávají více jak 100 % rabat. Za hotel, který stojí 8 USD za pokoj, jsme zprostředkovateli platili 13 USD za osobu. Z káthmándských hotelů můžeme doporučit například www.potalaguesthouse.com a www.hotelcosmic.com.
Konečně jedeme za létáním. Do Pokhary, kde je paragliding v Nepálu asi nejrozšířenější, trvá cesta autobusem 7 hodin, i když je to asi jen 200 km. Turistické autobusy jsou „vytuněné“ tak, že se jen těžko poznává rok výroby nebo jejich původ. Padáky je lepší nechat si dát na střechu, protože můj baťoh po cestě v kufru vypadal, jak když s ním automechanik vytřel dílnu. Ale uvnitř jsou autobusy čisté a oproti místní dopravě jsou turistické busy v lepším technickém stavu. Odjíždí pravidelně jednou denně (Kathmandu-Pokhara v 7.00 od americké ambasády a Pokhary-Kathmandu v 7.30 z turistického autobusáku). Stejnou trasu jede ve stejný čas několik společností, jízdenka se kupuje zpravidla den předem, ale když dorazíte na poslední chvíli, některý autobus vás jistě rád vezme. Cena vychází 400 NPR na osobu.
Asi nejznámějším místem pro létání v Nepálu je Sarangkot (1450mnm). Autem z Pokhary asi 20 minut jízdy. K vývozu na start můžete využít buď taxík anebo služby některé z místních paraglidingových firem. Stejně jako všude se musí i s taxikářem smlouvat. Běžná taxa je 600 NPR za vývoz. Sehnat taxík nebyl nikdy problém, po chvíli zjistí taxikáři, v kolik hodin odjíždíte a už na vás před hotelem čekají sami. Za vývoz dodávkou jsme platili 150 NPR na osobu. V Pokhaře je 7 paraglidingových firem provozující tandemový business a jedna firma co provozuje parahawking (létání s orlem), společně se dělí o 4 startovačky, které na Sarangkotu jsou. Největší z firem jsou PG Blue Sky (www.paragliding-nepal.com) a Sunrise (www.sunrise-paragliding.com). Na ceduli na startovačce se můžete dočíst, že byste si měli nejdříve vyřídit flying permit u Civil Aviatik Autority of Nepal, ale pokud dodržujete základní pravidlo, že když přijedou místní tandemisti necháte je přednostně odletět, tak nikdo povolení nevyžaduje.
Hned první letový den jsem zjistil, že mi přestalo fungovat vário. Na začátku lítací dovolené to není úplně dobrá zpráva, ale nicméně spousta padáčků a orlů ukazující stoupáky, mi ho za chvíli nahradila. Podmínky na létání byly trošku podobné jako jarní Bassano. Většinou docela živé. A bublinky ve kterých se dalo točit jen chvíli. Stoupáky měly podle GPS někdy až 6 m/s. Lítali jsme na čele asi pětikilometrového hřebenu. Nad startem, kde byly podmínky nejlepší, bylo chvílemi i dost husto.
Nevím, jestli je to standard, ale každý den jsme se probudili do slunečného rána. První tandemy vyletěly už okolo 10 hodiny. Termika začala fungovat okolo 11 a zhruba po hodince naběhlo vždy i pár kumulů. Počasí jsme měli jak na objednávku celou dovolenou, akorát poslední den než jsme odjížděli z Pokhary nás po létání vyprovodilo pár kapek deště.
V sezóně se dá pustit po hřebeni a přeskočit údolí směrem na Green Wall, ale protože byl leden, což není ideální doba na přelety a návrat proti větru by nebyl úplně jednoduchý, tak jsme se většinou nikam nevydali. A ani jsme neměli takové ambice, sice jsme vyrazili na dovolenou polítat, ale hlavním cílem bylo kouknout se po Nepálu. Jen Radek jednou zkusil přelet a k „paratrekingu“ musel vyzkoušet i místní „parataxink“. Hlavní sezona tu začíná až únor, březen.
Létání v Nepálu je zážitek. Kochali jsme se nádherně vymalovanou tapetou sedmitisícovek Annapuren na jedné straně, výhledem na jezero Phewa na druhé straně a mezi námi kroužili orli. Každý den jsme polítali zhruba hodinku nebo dvě. Díky blízkosti jezera je místo vhodné také pro nácvik krizovek. Některé firmy v Pokhaře SIV kurzy pořádají. I to by mohla byt zajímavá varianta pro ortodoxní lítače, kteří chtějí v zimě někam vyrazit, a nejedenou na trek ani za památkami.
Kopec má převýšení cca 650m. Přistává se na některé ze 3 přistávaček na břehu jezera. Po přistání se o každého pilota už perou malí baliči, kde v přepočtu za 5 Kč perfektně zabalí padák. Škoda že to nemáme i u nás v Čechách. Po přistání jsme většinou šli na pivo a místní specialitky. Protože pivo je v porovnání se vším ostatním tady dost drahé, nejsou místní restaurace připravené na Čechy a nejednou se nám tu stalo, že si ho museli jít vypůjčit k sousedům. Mezi místní speciality patří momo (taštičky plněné masem), nudle a indická jídla s rýží. Přesto že mají jídelníčky schválené komisí pro turistiku a jsou tedy všechny stejné, chutnají jídla v každé restauraci úplně jinak a vždy jsou dobrá.
Díky lehkému padáčku a reverzní sedačce, které jsem měl půjčené (děkuji MAC PARA), jsem si chvíli pohrával s myšlenkou, vzít si padák na trek a startovat odněkud shora. Výhodou této výbavy bylo, že jsem do 26 kg do letadla dokázal sbalit reverzní sedačku, lehký padák, tandemový padák a ještě i trochu oblečení. Ale jsem rád, že jsem se téhle myšlenky vzdal. Místa, kudy jsme šli do Annapurna base camp, by pro létání určitě nebylia, údolí bylo úzké, minimum míst pro případné přistání a nahoře stále foukal dost silný vítr. Kousek od Machhapuchre, kolem které jsme šli výstup do bace campu, je jedna startovačka Kochron. Start je ve třech tisících, ale dojít se tam dá pouze trekem pěšky, to jsme ale nezkoušeli. Dalším bližším místem, kde se dá v okolí Pokhary startovat a dá se tam dojet autem, je Dicki Danga. Všechny ostatní startovačky jsou od Pokhary vzdálené desítky kilometrů a cesta k nim trvá několik hodin. Více informací můžete zjistit třeba na stránkách Buse sky (www.paragliding-nepal.com).
Pokud se chcete vydat na trek k Annapurnám, potřebujete pro povolení 4 pasové fotky a zaplatit 2000 NPR na osobu za vstup do parku a dalších 20 USD na osobu (pokud jdete bez průvodce) jako poplatek nějaké státní organizaci, která hlídá kolik turistů kam chodí. My jsme vycházeli z Nayapulu (1070 mnm). Část z nás měla v plánu jít do Annapurna base camp (4120mnm) a druhá skupinka chtěla na Poon Hill (3210mnm). Proto jsme se druhý den v Chromrongu (2170 mnm) rozdělili. Podle průvodců trvá cesta do Annapurna base camp a zpět minimálně 7 dní, ale my s Radkem jsme to zvládli celkem za 5dní. Když jsme čtvrtý den dorazili do Annapurna Base Camp, zdál už se nám Machhapuchre (jedna ze sedmitisícovek) jako malý žbrdek. Z Pokhary jsme si sebou nesli vrcholové pivo, ale výhled byl tak krásný, že jsme na něj úplně zapomněli. Dívčí tým pod vedením Marýska se vydal na vyhlídky. Jak pravil jeden náš zdroj, vyhlídka na Poon Hill odkud je vidět devět sedmi tisícovek a dvě osmitisícovky je prý takový zážitek, že si z něj až krůpneme do trenek. A protože nejhezčí je prý za svítání, vyrazili s baterkami ještě za tmy před svítáním. Z treku máme nezapomenutelné zážitky a určitě stálo za to na chvíli odložit padáky a vydat se prohlédnout si hory po zemi.
Pokud vás nelákají hory, ale spíše památky, můžeme doporučit místa, která jsme navštívili v okolí Kathmandů. Opičí chrám Swayambuhukde ze kterého shlíží na všechny strany věčně bdící oči Buddhy. Pashupatinath nejposvátnější hinduistický chrámový komplex v Nepálu, kde na břehu řeky Baghmati stojí několik ghat a probíhají tradiční pohřby. Boudhu největší nepálskou stupu ověšenou asi milionem modlitebních vlaječek. A nebo Pathan krásně dochované staré dřevěné město s královským palácem.
Namaste. Více fotek najdete na www.paraevoluce.com
FOTOGALERIE 1
FOTOGALERIE 2
