Cesta za sluníčkem

A máme tu zimu, šedivo, každý den hlavní zpráva v novinách „inverze“ „sluníčko není a nebude“ „Ostravaci – lovci slunce“ a tak dostal Dáďa výborný nápad – Tak se za sluníčkem taky vypravíme.

Předpověď (19.11.11) vypadala dobře, na Lipně bude krásně. A tak jsme ráno vyzvedli Dáďu a Vláďu ve Veselí, naložili jejich úhledně složené motory do Jezevce a vyrazili na jih. Projeli jsme Frymburk, Horní Planou, Volary, Lipno už jsme měli daleko za sebou, ale sluníčko pořád nikde. Trochu jsme začali pochybovat, jestli se náš meteorolog nesplet.  Tak kam dál? Do Němec nebo na Kvildu? Už to chce jen o pár metrů výš, abychom mlhu „prorazili“. Když jsme se blížili k Novým Hutím, auto propuklo v nadšení, konečně jsme zahlídli první kousek světlejší mlhy. A obavu z toho, že sluníčko nenajdeme, vystřídala obava, že ho najdeme, ale prostor na odstartování bude moc malý, málo rovný atd. Nakonec jsme našli ohromnou skoro rovnou louku zalitou sluníčkem. Nádhera. Zaparkovali jsme u dřevěné boudičky, kde měli místní myslivci zašívánu, a začali jsme vybalovat.

Vládík se ujal role instruktora a trpělivě odpovídal myslivcům na jejich otázky. Kde máme ty rogala, proč si nese k tomu motoru ten polštář a v tom polštáři je schované to rogalo? My s tandemem jsme odstartovali hned. Ale Dáďova krosna po dvouleté pauze začala stávkovat, a tak zatímco jsme my letěli nad mraky a kochali se krajinkou, Vláďa s Dáďou vytáhli návod a začali hledat problém. Ale nakonec asi po půl hodině se podařilo.  Všechny krosny byli ve vzduchu. Vládík se rozhodl, že zkusí „výškový let“, aby nelétal jako vždy při zemi. Chtěl také dolítat svojí letošní šedesátou letovou hodinu, ale protože byla opravdu zima, tak se mu to nepovedlo. Nad inverzí bylo nádherně, krajina byla překrytá bílou peřinkou, jen sem tam vykukoval nějaký kopeček a v dálce Temelínské „prdíky“. Na druhou stranu nad Německem bylo čisto a jasno. Letěli jsme po hraně mraku, občas bylo pod námi bílo, někdy zas jen místy prokouklo pár stromů, pozorovali jsme vlastní stín na mraku a fotili a fotili. Sem tam to někdy drnclo.

Jeden z důvodů dnešního výletu bylo také odzkoušení Interpnohe zástaveb na našich přilbách. Spojení bylo perfektní, slyšeli jsme se každé slovo, odhlučnění fungovalo tak jak mělo, motor jsme skoro neslyšeli. Jen na jednou „závadu“ Petr narazil. Tato závada se projevuje zhruba tak po hodině letu a to jen pokud máte nabuetoothovanou přilbu s přilbou svojí naprosto zmrzlé pasažérky, které mrznou nohy, necítí prsty a navíc se jí chce čurat. (Za tyto závady výrobce neodpovídá.) No prostě už jsem chtěla dolů, ale Petr nepovolil a tak jsme použila osvědčenou větu, asi budu blinkat. A šlo se na přistání. Byla jsem vděčná za termosku horkého čaje.  Rychle jsme pobalili a hurá do nejbližší hospůdky na svařák.

Zastavili jsme ve Vimperku v hospůdce Na terásce, ale nejsme blázni, šli jsme samozřejmě dovnitř. Ještě předtím se nám podařilo zachránit psa spadlého do studeného potoka. Krásně strávený den.

 

Comments are closed.

Filled Under: ČLÁNKY
Banner
Banner
Banner
Banner